Sousedská slavnost v Mnichově Hradišti přitáhla opět mnoho návštěvníků

Druhou zářijovou sobotu uspořádalo Mnichovo hradiště Tradiční sousedskou slavnost. Zastupitelé města, občané a zájmové spolky se letos opět činili, aby i další ročník této události doprovázel bohatý program plný hudby, dobrého jídla a pití či stánků se suvenýry. Program ještě nabídl předání ceny města pro mládež, kterou si letos odnesli fotbalista Vojtěch Stránský a děvčata z Fit studia Mnichovo Hradiště. Večer stáhl většinu návštěvníků slavnosti před Kostel svatého Jakuba, kde byla celá akce završena vystoupením místních i erzhausenských hudebníků.

Ondřej Knobloch, zastupitel města Mnichovo Hradiště

V čem jsou letošní slavnosti jiné oproti těm loňským?

„Letošní pátý ročník, my tomu říkáme čtvrtý, protože první byl nultý. Za nás je důležité, že slavnosti vůbec proběhly, že ten zájem neustále stoupá a myslím si, že se to stalo už takovým koloritem našeho města, že v půlce září nebo druhý víkend v září se tyto slavnosti konají. Letos v čem jsou jiné, povedlo se nám uspořádat v Mnichově Hradišti celorepublikový sraz Liazu, což je spíš pro ty nostalgiky v rámci toho závodu, který tady je. Co se týče těch kulturních akcí, tak rok od roku nám stoupá zájem o vystoupení místních kapel nebo místních hudebníků, takže to si myslím, že je pro město nejvíc, že lidi ožili v tom prostoru a chtějí se podělit o zkušenosti a o to své umění s místními občany. V dnešním čase nemáme tak problém zaplnit  jak místní scénu, tak vedlejší scény a stánkaři se rozrůstají, takže za mě je důležité, že nemáme problém naplnit a ten kulturní program je zase bohatší, než byl loni.“

Je to tak, že se hradiští obchodníci přihlašují sami nebo je musíte oslovovat jako město?

„Jak jsme začínali, tak jsme samozřejmě oslovovali, ale musím říct, že poslední dva tři roky si ten termín opravdu zabookují v kalendáři a oslovují nás sami a sami se hlásí, že by ten stánek takový a takový chtěli. Nejsou to jenom obchodníci, ale jsou to i různé sdružení a kamarádi, kteří něco umí, ať prodávají pivo nebo napečou dobré dorty nebo udělají dobrou kávu a chtějí se v tomto prostoru potkat. Cíl sousedské je, aby se obyvatelé města potkali a popovídali si o tom, na což nemají v tom roce čas.“

Detlef Pötsch, člen Spolku muzea Liazu

Jaké vozy tady jsou, mohl byste nám popsat hradišťskou tradici Liazu?

„Historie Liazu je taková, že valníky se vyráběly na Slovensku ve Zvoleně, tahače v Přerově a všechno ostatní v Mnichově Hradišti. Ředitelství a takové věci byly ještě v Jablonci nad Nisou, tam se vyráběly i motory a v Liberci byly výrobní závody Hanychov Ostašov, proto je to Liaz jako Liberecké automobilové závody. Hlavní výroba byla ale tady. Začínalo to ve čtyřicátých letech tady Barčou. Tady tato béžová je 55 rok od Romana Machaly. Tady se vždycky sjíždí, myslím, že po čtvrté děláme sraz. Loni jsme tady taky měli s Romanem spoustu aut a letos se udělal celostátní sraz Liazek, takže je tady spektrum všeho, co jsem zahlédl, jak říkám Barči, tady máte erťáky, to je starý pivovarský erťák, toto je novější verze s předním náhonem, tamhle je tahač s návěsem, je tady stovková řada – to je taková klasická Liazka s pevnou boudou. Jsou tady stodesítky sklápěcí kabiny, pak jsou tu i tří stovkové řady a tamhle vzadu jsou nějaké dakary, tam další dva dakary. No a je tady i čtyř stovka, což je poslední řada, která se vyráběla. Jinak Liaz vyráběl i autobusy. Pod to spadala Karosa a pak přišli nějací pánové a všechno to zrušili.“

Ondřej Lochman, starosta města Mnichovo Hradiště

Jak se vám zatím sousedská slavnost líbí?

„Mé emoce k tomu jsou, že je to po páté. Někdy věci trvají a říkáte si, jaké to bude příště. Někteří to považují už za takový standard. Ono to tak prostě bude a najednou při těch přípravách zjistíte, že vždy je potřeba do toho dát stejnou energii, protože jinak se ty věci nestanou. Mé emoce jsou takové, že jsem přišel na náměstí, viděl jsem spoustu krásných Liazek, které ve mně budí emoce jako hrdého Hradišťáka a poté, když vidím spoustu lidí, kteří sem přijdou a kteří navzájem nabízejí to, co umí, někteří umí hrát na nějaký nástroj, jiní upeče, uvaří, jiní předvedou to, co umí doma. Pohostinství, které tady máme, je toho dnes opravdu hodně – takové příjemné otevřené náruče. To se v tom městě nestává každý den a to jsou takové emoce, které jsou velmi pozitivní.

Letos opět přijelo partnerské město Erzhausen, co si připravilo a s čím přijelo do Mnichova Hradiště?

„Naše partnerské město Erzhausen je už partnerským městem 21 let. Dnes máme minimálně dvě podstatné věci pro všechny sousedy – možná v některých městech říkají občany tady mají připravený svůj stánek, na kterém je možné ochutnat jejich hessenské speciality, ať už je to sýr s muzikou nebo i dobré pivo, poté tady večer vystoupí skupina z Erzhausenu, kde hraje bývalý starosta Rainer Seilbold.“

Claudia Lange, starostka partnerského města Erzhausen  

„V našem stánku najdete speciality z Hessenu, což je spolkové město v Německu, ve kterém leží Erzhausen Mezi speciality patří klobásy, domácí sýr, pivo nebo jablečné víno, vše z našeho kraje Se spolupráci jsme velmi spokojeni. trvá mnoho let, dokonce už přes 20. let Tyto návštěvy jsou už pravidelné. Nejen mezi starosty, ale také mezi partnerskými asociacemi. Mezi lidmi, kteří usilují o společnou historii , komunitu, přátelství nejen komunit, ale i měst Máme mnoho návštěvníků ročně, ať přijedou na naše slavnosti či jiné události Výměnné pobyty, máme mezi školní program, kdy ať už naši studenti sem nebo místní k nám přijedou a bydlí přímo v rodinách.“

 

 

Zdroj: Tývka.cz