„Názor lidí na různé národy vytvářejí média, realita je ale jiná,“ říká cestovatel M. Prskavec
Michal Prskavec je filmař a cestovatel z Mladoboleslavska, který plánuje každoročně výpravy za dobrodružstvím. Absolvuje je se svou motorkou Honda 650 SLR z roku 1997. Vybral si ji z jednoduchého důvodu. Její motor je jednoduchý a v motorce není žádná elektronika. Co potřebuje si tak na cestě dokáže i sám opravit. Tato 22 let stará motorka má podle Michala Prskavce navíc v sobě kouzlo, které nové stroje postrádají. Mladoboleslavský cestovatel představí svoji výpravu do Indie 11. záři 2019 v mladoboleslavském Domě Kultury.
Jak vznikla tvoje motivace pro natáčení cestopisů?
„Začal jsem cestovat a natáčet už asi před deseti lety. Začalo to mojí první větší cestou, což byla cesta na Nový Zéland, kde jsem strávil několik měsíců prací a cestováním a tam mě poprvé napadlo tyto cesty dokumentovat. Bylo to tím, že jsem jezdil sám. Když člověk jezdí sám, tak má potřebu se o tyto zážitky dělit. Tím, že jsem se chtěl dělit s ostatními, tak mě napadlo, že to začnu natáčet a šířit na internetu skrze různé kanály YouTube a Facebook a tím pádem se podílet o tyto zkušenosti. Později se k tomu přidala i motorka. Na motorce jezdím delším dobu už nějakých dvacet let.“
Podle čeho sis místa vybíral a podle čeho volíš svoji trasu?
„Tak z britských ostrovů to bylo jednoduché. Já jsem do Anglie odjel pracovat, naučit se trochu angličtinu, procvičit a zdokonalit a získat zkušenosti ze zahraničí. Když jsem se vracel zpátky domů, tak tím začal celý ten projekt. Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to bude natáčet cestovat a co všechno k tomu budu potřebovat, jaké vybavení, co to všechno obnáší. To byla taková první startovací cesta. Pak následovala cesta po Balkáně a Itálii. To byl takový další dlouhodobější test, jestli to bude fungovat a jaký ten výsledek celkově bude. Po této cestě nastaly další cesty, kde už výsledek byl nějaký delší dokument o té cestě a o tom, jaký lidé, jaká krajina a jaká ta cesta je.“
Zdroj: Michal Prskavec, Visual Moto Travel
Když se podívám na tvé dokumenty, tak je v nich jasně zřetelný tvůj rukopis. Kde hledáš motivaci a jak tě napadá to točit takovým pro tebe specifickým způsobem?
„Člověk se chce určitě lišit. Já jsem nějakou dobu přemýšlel, jak to pojmout. Nechtěl jsem být tuctový, jako jsou Cestománie a podobně a nebo naopak roadmovie, jako jsou Trabanti, ale chtěl jsem to udělat trochu jinak. Jelikož cestuji sám není mnohdy jednoduché natáčet, když za mnou přijdou lidi a něco se mi stane, okamžitě vyndat kameru a začít natáčet, to prostě nelze. Člověk se tomu musí přizpůsobit a musí s tím počítat dopředu. Těm divákům chci poskytnout nějaké informace o těch zemích, ukázat jim to prostředí, lidi jak tam žijí a zároveň jim předat emoce, které jsem tam cítil. Snažil jsem se to do sebe zakombinovat a prolnout, aby tam byly jak informace pro lidi, tak nějaká inspirace a zároveň, aby to v těch lidech zanechalo nějakou emoci, kterou jsem já tam měl.“
Zajímavé jsou i fotky, které sdílíte. Neinspiroval jste se trochu fotkami od National Geographic?
„Upřímně se snažím specializovat na to video. Ta fotografie je takový vedlejší produkt. Já samozřejmě fotím vyloženě pro zábavu. Nesnažím se nějak tu fotku manipulovat nebo hodně nad tím přemýšlet. Samozřejmě, když člověk fotí, tak musí přemýšlet, co fotí, jak to fotí, nějakou kompozici. Ale nejsem z těch lidí, kteří by nad tou fotkou hodně přemýšlelo. Fotím, jak to přijde. Jestli to připomíná National Geographic, tak je to samozřejmě hezké, je to pro mě pocta, není to v podstatě moje priorita, ale je to další kanál, jak dokumentovat cestu a jak ji předat dál.“
Zdroj: Michal Prskavec, Visual Moto Travel
Jak probíhá tvá příprava na cestu?
„Co se týče přípravy na takovouto cestu. Samozřejmě je potřeba si trochu zagooglit a zjistit, jaké jsou zákony, jaká víza, jaké jsou vstupní podmínky do jednotlivých zemí. Samotnou přípravu na to, co mě čeká, tak to moc nedělám. Snažím se do té země přijet a zjistit si to na vlastní kůži. Snažím se seznámit se s tou zemí přímo na místě. Ono je to složitější v tom, že na internetu člověk najde spoustu informací od jiných cestovatelů, ale realita bývá trochu jiná. Tomuto se snažím vyhýbat, pročítat si různé blogy cestovatelské a snažit se získat informace ještě, než tam dojedu, ale spíš si opravdu zjistím to nejdůležitější, pak se do té země vydám a raději si to zažiju na vlastní kůži. Případné problémy si řeším tam. Měl jsem těžkosti, ale nikdy nebyl problém takový, aby se nedal vyřešit a cestu zastavil nebo ukončil.“
Mohl bys nám říct nějaké těžkosti, které tě cestou potkaly?
„Občas technika zazlobila, co se týče motorky. Musím říct, že motorka je velice spolehlivá. Když ale člověk najíždí desetitisíce kilometrů, tak občas se s nějakou nepříjemností setká a nějaký problém tam nastane. Co se týče byrokracie, tak jsem tam měl jednou, že jsem chtěl po cestě do Íránu přejet přes Turkmenistán dál na sever, ale bohužel mi bylo zamítnuto vízum, takže jsem se musel vrátí zpátky podobnou cestou, jak jsem přijel. V tu dobu jsem měl informaci, že to vízum nedávali nikomu. Bylo tam nějaké období, kdy to vízum nebylo možné získat a já jsem trefil zrovna toto období. Jinak žádné větší problémy musím říct, že jsem neměl a musím říct, že jsem za to rád, že se mi tyto větší problémy vyhýbají a doufám, že to taky zůstane.“
Jaký jsi získal pohled na ostatní národy?
„My samozřejmě tady u nás v Česku a obecně v Evropě vnímáme okolní svět tak, jak nám ho servírují média. Samozřejmě fungují určité stereotypy a když se člověk vypraví do takovýchto míst, tak zjistí, že realita je úplně jiná. Čím dál od té civilizace, tím ti lidé jsou milejší, více pohostinní, ale to vám řekne většina lidí, kteří se vydali dál a do takovýchto odlehlejších míst. Určitě doporučuji každému se alespoň jednou za život vydat na nějakou takovouto cestu. Nemusí to být roční cesta, ale stačí, aby trvala měsíc nebo dva měsíce, ale vydat se do nějakých končin, kde turistů tolik není a která není tolik profláknutá a poznáte lidi, kteří vám opravdu pomohou, dají vám první poslední, jsou přátelští a rozhodně to není tak, jak se to prezentuje v těch médiích, že všude je zlo. Já říkám jednu věc, na světě jsou dobří a špatní lidi. Jenom ten poměr se mění, v jaké části světa člověk je.“
Kdybys měl vyzdvihnout nějaký národ, který ti utkvěl v srdci úplně nejvíce, o koho by šlo?
„Potkal jsem už pár národností a musím říct, že je rozdíl mezi národnostmi a kulturami. Někde jsou takoví trošičku bojácnější, že nepřijdou okamžitě za člověkem, začnou s ním mluvit a spíš pozorují a pak až navazují kontakt a někde jsou takoví bezprostřední, že okamžitě přijdou a selfie odkud jsi. Kdybych měl říct, kde pro mě lidé byli nejpřátelštější, tak je to Írán. Tam jsou opravdu milí a pohostinní lidi a teď z té poslední cesty Indie. Ta mě hodně překvapila, co se týče pohostinnosti lidí a řekl bych, že mi občas vyrazila dech, jak ty lidi dokáží být bezprostřední a okamžitě nabídnout cokoli, co mají, jen aby toho hosta uspokojili a dali mu střechu nad hlavou cokoli.“
Kde sháníš partnery. Kdybych já měl firmu a chtěl bych tě podpořit, co mám pro to udělat?
„Shánět partnery není dnes jednoduché. Většinou se pohlížím mezi firmami a jednotlivci, kteří jsou v této branži takže motocykly, cestování, film, dokument a je potřeba oslovit mnoho firem, než najdete pár partnerů, kterým se líbí to, co děláte. Já jsem je našel a myslím si, že s většinou z nich spolupracuji od samotnýho začátku a ten status tam je takový, že spíš je to kamarádské a spolupracujeme spolu dlouho a víme, co od sebe můžeme očekávat, co já můžu nabídnout a co ne. Co mohu nabídnout je samozřejmě prezentace v různých médiích, prezentace na internetu. Dalo by se říct i product placement. Financování těchto cest jde většinou z mé kapsy, i když mám spoustu partnerů, kteří mi s tímto problémem pomáhají, ale musím říct, že jsem hodně nenáročný, co se týče cestování, takže mnohdy to vypadá, že takováto cesta stojí sta tisíce, ale není to tak. Dá se cestovat i levně a když je člověk trochu střídmější a dokáže se uskromnit, tak lze cestovat za poměrně nízký budget.“
V Kulturním domě v Mladé Boleslavi budeš prezentovat a promítat svůj letošní cestopis do Indie, jak ta cesta probíhala?
„Moje poslední cesta byla po Indii a částečně po Nepálu. Na této cestě jsem trávil dva měsíce a byla to jedna z takových těch intenzivnějších zážitků. Po celé dva měsíce jsem byl v kontaktu s lidmi. Jelikož je Indie velká, takže lidi byli všude. Samozřejmě z této cesty vznikl dokument, respektive film, který má stopáž asi hodinu a čtvrt a práce na něm trvala dva měsíce natáčení na cestě a tři měsíce postprodukce, střih, zvuk, barvení. Tento film budete moci poprvé zhlédnout v kulturáku 11. září od 18:00. Bude to taková premiéra a poté bude následovat povídání s nějakou fotografickou prezentací toho, co do toho filmu nevešlo. Ne všechno tam lze zařadit, ne všechno tam lze natočit, takže tam budou nějaké zážitky z natáčení.“
Plánuješ i další přednášky mimo Mladou Boleslav?
„Určitě jsem pozvaný na pár míst. Většinou se jedná o motorkářské akce, motorkáře cestovatele, něco bude na Moravě, něco bude v Praze nebo pod Prahou, ale konkrétní místa ještě nemám naplánované nebo ani to moc neplánuji. Spíš až jak to přichází a když přijde nabídka na nějakou prezentaci, tak většinou souhlasím a přemýšlím, že udělám i nějaké soukromé věci mimo Mladou Boleslav. Pokud někoho zajímá cestování a co se bude dít a samozřejmě i něco z minulosti, tak to najde na mých stránkách Visualmototravel.com a nebo na Facebookové stránce stejného názvu.“
Jaké jsou tvé další plány?
„Samozřejmě těch zemí, co by člověk chtěl navštívit je spoustu, ale nic konkrétního. Ono to většinou funguje tak, že se rozhodnu a za dva za tři měsíce se sbalím a odjedu. Většinou je to takové spontánnější. Ani to nejde naplánovat. Vždycky to něco stojí, člověk musí vždy počítat s nějakými penězi, aby na to měl, odjíždí na delší dobu, takže je potřeba mít všechno zabezpečené. Docela jsem si oblíbil myšlenku odjíždět na zimu do těch teplých krajin. Já nejsem úplně fanda zimy. Zimu moc nemusím, mám raději to teplo, takže myšlenka na zimu se vydat do teplých krajin, se mi hodně líbí a od toho se odvíjí i myšlenky, kam se vydat příště. Je spoustu míst Afrika, Jižní Afrika, Nový Zéland je hodně atraktivní pro mě. Už jsem tam byl a vím, jaké to tam je, ale na motorce si myslím, že by to bylo úplně z jiné perspektivy a myslím si, že by to hodilo úplně jiný pohled na tu zemi. Člověk by byl víc svobodný a samozřejmě Jižní Amerika. To je takový můj velký sen projet celou Jižní Ameriku, ale to nejde za dva měsíce. Na to si člověk musí vyhradit víc času, když už tam je, aby kontinent poznal trochu důkladněji.“
Ve středu 11. září nezapomeňte navštívit Dům kultury v Mladé Boleslavi. Čeká vás nejenom inspirativní promítání z nové expedice Michala Prskavce.
Zdroj: Tývka.cz
