„Naše trať je nejtěžší v ČR, problémy měl i Štybar,“ říká legenda cyklokrosu L. Kubín

Ladislav Kubín založil na Mladoboleslavsku důležitou cyklokrosařskou tradici. V roce 1952 začal na Holých Vrších tradiční cyklistický závod. O deset let později se zde už jezdil cyklokros. V roce 1999 a v roce 2009 se mistrovství České republiky v cyklokrosu jelo na Holých Vrších. V minulosti zde byla i etapa Závodu míru, který vedl přes Prahu, Berlín a Varšavu.

„První mistrovství republiky jsme tu měli v roce 1999 a to jsme plných třináct roků žádali o to mistrovství republiky. Šéf v Táboře, který cyklokrosové komisi šéfoval, tak vždycky říkal, že u nás to nemůže být, protože tady nejsou podmínky. Nakonec minulý rok jsme nežádali vůbec a přímo nám to dá se říct, vnutili, protože je to nejtěžší závod z toho seriálu, je to nejtěžší závod, tak jako tak to nepřeháním. Je tady všechno, na tomto okruhu si málokdo a málokdy odpočine. To je jedině, že bude mít nějakou kliku, že mu to z toho sjezdu vyjde, že dojede co nejdál bez šlapání, ale jinak to nehrozí. Říkám plných třináct let jsme žádali. Nebylo to možné udělat. Pochopitelně největší radost mi udělalo to, že jsem běhal před tím posledním mistrovství po sponzorech a byl jsem v cukrovaru v Dobrovici a zazvonil mi telefon, tak jsem došel akorát k autu a zvednu to a volal mi pan Štybar mladší. Já komunikuji totiž převážně s jeho tátou jeho. Já říkám, co se stalo. A on mi odpověděl, že je v Belgii, zítra odlétám do Španělska a v pátek přiletím na Holé Vrcha kvůli vám. Doslova takto mi to řekl. Já jsem mu totiž dělal maséra od dorosteneckých let. Jeho belgický tým mu dal všechno. Přijel autobus, z Belgie přijeli mechanici a můžu vám dát přečíst, co napsal, jaký životní zážitek tady měl, co se mu jinde nepovedlo, že ten jeho výsledek neodpovídal jeho schopnostem, protože se dlouho už v cyklokrosu nepohybuje a přešel na silnici a když není denně na tom terénu, tak není natrénovaný. Také si ustlal u depa. I pro Štybara byla tak trať náročná.“

Jak vznikly vaše legendární Kubínovy schody?

„No vzniklo, tam se vždycky chodilo. Byly tam ale takové přírodní schody, tak jsme je trochu vylepšili a byli závodníci jako třeba Ondřej Lukeš z Plzně, který byl také medailista na mistrovství světa, a tak se mě každý rok ptal, když měl být náš závod, jestli budou zase schody. Pro malé lidi jsou takovéto schody problém.“

Kdy tady poprvé projížděla první etapa Závodu míru?

„Závod míru se několik let jezdil přes Holá Vrcha. Jelo se to dolů, jelo se to nahoru a v Ledcích starosta mě kolikrát chytil, že potřebují opravit silnici, jestli bych tam nemohl zatáhnout Závod míru, tak se tam jelo taky asi dvakrát nebo třikrát přes Ledce. V lese potřebovali opravit silnici, tak se jelo tam, protože když se jel závod míru, tak se dělali nové silnice. Tady jsme to dopracovali tak, že se tady jela také etapa Závodu míru, Holé Vrchy – Mladá Boleslav. Jedna etapa byla Ústí – Mladá Boleslav a druhá byla Holá Vrcha – Mladá Boleslav. To je na tom památníku u fotbalového stadionu, který vydržel do loňského roku. Když jsem dva roky za tím běhal, aby se to opravilo, než to někoho zabije, protože to byl sedmimetrový pylon a ono to drželo na dvou rezavých trubkách a v Boleslavi to nikoho nezajímalo, tak jsem za tím šel, až se mi to povedlo a dokázal jsem to.“

Jak to bylo se sponzorstvím?

„Peníze dostávaly velké kluby, ale my jako třeba, když byl kraj a bylo krajské sezení, tak to bylo v hotelu Ambasador, to bylo v takovýchto podmínkách, bylo to opravdu na úrovni. A jednou v takovémto hotelu jsme požádali, jestli bychom mohli koupit, tenkrát byla kola na poukaz, jestli bychom nemohli do oddílu koupit jedno kolo. Pro Holé Vrchy neexistuje. Podmínky byly jako setsakramentský. Moje první kolo, to jsem měl takového Durkoppa starého. Někdo ho vyhodil a já jsem to koupil a dal jsem to nějak dohromady. No a tito kamarádi Čapkové nebo Vorlové vyhodili nějakou prasklou galusku, a tak já jsem ji třeba celý víkend opravoval. Bylo tam čtyři pět děr a v pondělí jsem jel do práce a nedojel jsem ani k poslednímu baráku, prásk a bylo po legraci. A galusky nebyly, ty se nevyráběly, byly harkovky, které se vyráběly v Brně a později potom začala firma Barum dělat galusky.“

 

 

Zdroj: Tývka.cz

Michal Kvapil

Jsem člověk, který si prošel bohatou praxí v oblasti žurnalistiky. Stáž jsem odstartoval na Novinkách.cz. Následně jsem přešel do mediální skupiny Lagardere, kde jsem pět let působil v Rádiu Zet / BBC na redaktorské a editorské pozici. Pracoval jsem i na pozici zprávaře. Následně jsem přešel pod projekt Youradio Talk, kde jsem měl i vlastní pořady - například Krypton pořad o kryptoměnách. Praxi jsem nabral i v regionální televizi První boleslavská, ve které jsem si prošel prací kameramana, střihače i redaktora. Souběžně s tím spolupracuji pro portál Mladaboleslav.cz a Boleslavský deník.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *