Mnichovo Hradiště si prohlídkou, promítáním a pietním aktem připomnělo listopad 1989

Mnichovo Hradiště se přidalo k ostatním městům v České republice a oslavilo připomínku 30 let od sametové revoluce. Před radnicí se tak objevilo véčko symbolizující svobodu, placka Občanského fóra nebo info panely referující o událostech z roku 1989. Program byl ale mnohem bohatší. 

 

Lucie Šolcová, kurátorka Muzea města Mnichovo Hradiště

 

„Za Městské muzeum Mnichovo Hradiště jsme si připravili panelovou výstavu. Ta tady byla instalována již tento týden před 17. listopadem. Je pojata tak, aby se tady lidé mohli vyfotit, přečíst si na panelu informace o tom, co se všechno dělo kolem 17. listopadu 1989.“

 

Dnešní den začal virtuální prohlídkou. Jaká místa jste připomínali?

„Ano, my jsme se sešli před radnicí s tím, že jsme si připomínali, jak se město měnilo v průběhu roku 1989, jak vypadlo před tím a jak vypadalo poté. Chtěli jsme si hlavně připomenout, že se současné Masarykovo náměstí jmenovalo Gottwaldovo. Nový název získalo až po roce 1989. Pak jsme se dostali k virtuální prohlídce, která probíhala v divadle. Návštěvníci si mohli prohlédnout dobové fotografie. Začali jsme dobou před rokem 89 a končili jsme promítáním události z listopadových událostí. Například byly z generální stávky, ze jmenování nových starostů atak dále. K tomu jsme četli vzpomínky pamětníků. Před tímto promítáním jsme je navštívili a požádali jsme je o jejich vzpomínky. Ty jsme tam poté přečetli.“

 

V sobotu se dále uskutečnil v klubu Rock Posilovna koncert legendární rockové kapely Diskant. Ta za minulého režimu plnila vesnické sály. Celý program nesl název v nejlepším se má skončit. V den 17. listopadu si pak Mnichovo Hradiště připomnělo klíčové momenty  z let 1939 a 1989 pietním aktem. 

 

Martina Bachová, výtvarnice

 

Jaké máte vzpomínky rok 89?

„Já jsem v té době žila pár let v Mnichově Hradišti, ale rodem jsem Pražanda. Moji kamarádi spolužáci zůstali v Praze. O událostech v listopadu jsem se tak dozvěděla celkem brzy a samozřejmě lhostejnou mě to nenechalo. Snažila jsem se tak ty informace dál předávat a trochu v Mnichově Hradišti pomoct probudit Šípkovou Růženku.“

Jak je důležité takovéto okamžiky připomínat?

„Myslím si, že je určitě důležité neusnout na vavřínech a věnovat se nějakému veřejnému životu – nezůstat zahrabaný sám ve svém pelíšku, ale starat se o to, co je okolo nás.“

 

Marek Vedral, žák Základní umělecká škola Mnichovo Hradiště

 

„Svoboda se začíná stávat nedílnou součástí života. Díky těm demonstracím, které se aktuálně odehrávají, si můžeme uvědomit, že svoboda není samozřejmost a že o ni můžeme také přijít. Demonstrace demonstruje skutečnost, že svobodu stále máme a že můžeme mluvit, co chceme a můžeme si prosadit, co chceme. Akce jako je tato, které jsem se dnes zúčastnil, je hodně dobrá. Lidi totiž spojuje. Připomínáme si tak tu dobu a zavzpomínáme si na ni. Já jsem z generace, která rok 1989 nezažila. Já jsem tak nezažil nic jiného než demokracii a jsem za to rád. Na druhou stranu ta starší generace vidí, co máme, a proto o to může bojovat ve větší míře. “

 

Ondřej Knobloch, zastupitel Mnichova Hradiště

 

„My starší, kteří jsme zažili tu dobu nebo někteří z nás zažili i demonstrace na Václavském náměstí v tom roce 1989. Já jsem byl tehdy ve třetím ročníku střední školy v Praze. Takže jsem nezažil 17. listopad na Národní třídě, ale samozřejmě jsme se po tom prvním víkendu těch demonstrací zúčastnili aktivně. Byl to obrovský zážitek, ač jsme si v té době jako 17letí neuvědomovali, jak strašně důležité to je. Já jsem to poznal poté, když byla první volba prezidenta, která byla přenášena v televizi. Po volbě prezidenta moji rodiče uronili slzu. V tu dobu mi došlo, jak důležité to bylo pro generaci našich rodičů, prarodičů a babiček bylo. V dnešní době si myslím, že je důležité to připomínat mladým, kteří to berou jako samozřejmost, jako věc do které se narodili,s kterou nemuseli bojovat. Důležité je připomínat tu dobu a připomínat tu svobodu, kterou máme. Ať už jde o svobodu cestování, svobodu projevu a svoboda toho, že si prakticky mohu stát za svým názorem, ať je jakýkoli.“

 

Ondřej Lochman, starosta Mnichova Hradiště

 

„Osobně jsem 17. listopadu oslavil tak, že jsme nejprve s rodinou vyrazili na Národní třídu do Prahy. Tam jsme zapálili svíčku na čest obětem a všem, kteří se zasloužili za naši svobodu. Nyní zde mluvím o roce 1939 stejně jako roku 1989. Poté jsem měl ještě to štěstí, že jsem se zastavil v Mladé Boleslavi u lavičky Václava Havla. V Mnichově Hradišti jsme nyní u nádraží v Tyršových sadech, kde jsme měli pietní vzpomínku na události roku 1939 a 1989. Když už jsem mluvil o té Havlově lavičce, kterou v Boleslavi mají, tak jsme s městskou radou diskutovali, že je důležité slavit a připomínat si, ale je také důležité činit. Proto jsme se rozhodli uspořádat veřejnou sbírku na to, abychom si všichni občané mohli do Mnichova Hradiště pořídit tu slavnou Havlovu lavičku. O tom už se brzy dozvíte, sbírka bude vyhlášena na městském webu. Doufám, že v tomto parku, kde vzpomínáme na jedince, kteří se zasloužili o naši svobodu za rok či dva právě ta lavička Václava Havla bude.“

 

Jestliže v paměti uchováváte živé vzpomínky z listopadu 1989, tak se obraťte na Muzeum Mnichova Hradiště. To vaše vzpomínky následně uloží do svého archivu. Budou pak k dispozici dalším generacím. 

 

Zdroj: Tývka.cz