Mnichovo Hradiště otevřelo architektonicky povedené komunitní centrum
Mnichovo Hradiště ve středu 2. září otevřelo nové Komunitní centrum. Krom školní jídelny, která denně vydá až 800 obědů, bude sloužit jako volnočasový prostor pro vzdělávání i zábavu. K vybudování stavby došlo za dvacet měsíců. Architektonicky odvážná stavba vyšla na 66 milionů korun. Nemůžeme zapomínat ani na zelenou střechu, neotřelé hravé dětské prvky a celkový architektonický ráz celé stavby.
Ondřej Lochman, starosta Mnichova Hradiště
„Tato chytrá krabička kombinuje školní jídelnu, Dům dětí a mládeže. Školní jídelna může být i multifunkčním sálem pro přednášky. Bude se tady pořádat plánování strategie sportu. Budou zde různé sezení, mohou se tady slavit svatby, soukromé oslavy. Takže krom toho, že to bude školní jídelna, bude také sloužit jiným funkcím jak pro město pro různé slavnosti, tak může fungovat i pro soukromé osoby na pronájem. Nahoře je to stejné, tam může být setkávání jakýchkoli spolků. Je to takový svět, který patří dětem, mládeži, maminkám, rodinám. Vlastně ten, kdo přijde sem, tak se uvidí, jestli sem sedí.“
„Stavbu, která stojí za mnou, připravujeme od roku 2015. Po projekci, vyřešení všech povolení, vysoutěžení firmy, jsme tady poklepali na základní kámen v roce 2018 v lednu a po roce a půl stavba stojí. Nebylo to úplně jednoduché. To, co vidíte za námi, je zajímavé architektonické dílo, které kombinuje několik funkcí. Tím, že jde právě o kombinaci školní jídelny, Domu dětí a mládeže, kuchyně, herních prvků, tak to nebylo úplně jednoduché, protože to musíte všechno zkoordinovat. Byla to dlouhá cesta, protože samozřejmě projektové dílo má plno zajímavých momentů. Firma, která staví, si musí ujasnit věci s projektantem a architektem. Šlo o věc, kterou jsme nenechali pouze na projektantech, ale pozvali jsme zajímavé architektonické kanceláře. Šlo o dlouhou cestu, než jsme se dobrali k tomuto výsledku. Po roce a půl jsem nicméně spokojení.“
Jak se odrazil ve stavebních pracích koronavirus?
„Samozřejmě nám nepomohlo období stavu nouze. Vnitřní vybavení dodávala firma z Litomyšle a všichni víme, že během stavu nouze šlo o jednu z uzavřených oblastí. Tato stavba se tak bohužel zpozdila o měsíc a půl i díky tomu, že se někteří prostě nemohli dostavit a odvést svoji práci. Podobné je to s náměstím, kde máme asi měsíční zpoždění. Stav nouze zapříčinil to, že nebyla všechna povolení a tu samotnou stavbu na provoz k dispozici. Také nebyli například zahraniční dělníci, kteří odjeli domů.“
Velké množství aktivit pro rodiny s dětmi
Alena Holíková, Ředitelka Domu dětí a mládeže
„Jsme samozřejmě rádi za to, že jsme mohli převzít a uživatelsky zabydlet tyto prostory. Jsou nesrovnatelně větší než dům, který jsme měli k dispozici před tím.“
„Co se týká prostoru, tak jsme měli poměrně velké místnosti i ve staré budově. Byly ale uživatelsky nekomfortní. Tam už byly stará okna, nevyhovující stěny, podlahy, stropy, vybavení. Prostorově jsme si tak v podstatě nepolepšili, ale je to všechno nové, funkční. Je to zkrátka, jak říkal pan starosta – chytrá krabička.“
„Vybavení máme poměrně rozsáhlé, takže jsme neměli nutnost investovat do nějakých novinek. Krom toho s převzetím těchto prostor jsme převzali i vybavení pro děti.“
„Nabízíme spoustu nových aktivit, takže dům bude zkrátka dobře sloužit od rána do večera. Dopoledne tady budou kluby pro maminky s dětmi. Pokud budou mít školy zájem o naše programy v odpoledních hodinách, tak tady budou probíhat kroužky. Máme tady klub Poškolák, který v podstatě supluje školní družinu. Ten je otevřený denně a o víkendech tady budou probíhat různé aktivity pro děti, kurzy, velké akce pro rodiny s dětmi. Takže si myslím, že ten dům určitě ožije.“
Různorodost okolních staveb
Jakub Chuchlík, bývalý architekt města MH
„Nejsem autor stavby, takže neprožívám některé dílčí detaily tak, jako bych prožíval, kdybych autorem byl. Dívám se na to tak z takového většího nadhledu a jsem vlastně nadšený. Jsem nadšený v tom smyslu, že to naplňuje hodnoty, které jsme v tom jako porota soutěže viděli a kvůli kterým jsme si ten projekt vybrali.“
Co se týče architektonického rázu celé budovy oproti jiným stavbám, co tady stojí, tak je to úplně něco jiného.
„Ona je otázka, co je vlastně ten charakteristický ráz a v čem ho nacházet. Když se člověk podívá pořádně na jednotlivé budovy, tak je tady mateřská školka z nějakých padesátých let, která není příbuzná téměř s ničím, co je okolo. Naproti je bývalá jídelna, která je asi ze sedmdesátých let. Ta je také cizorodým prvkem. Celá ta ulice není tradiční ulicí, na které bylo postaveno náměstí. Je to vlastně takový proražený vnitroblok. V rámci toho tady poměrně nahodile, respektive ne tolik koordinovaně vznikaly stavby víceméně solitérní. V tomto kontextu si nový komunitní dům vytvořil svůj vlastní prostor a stejným solitérním způsobem se k tomu postavil. Takže si myslím, že odpověď na kontext a to místo je správná.“
Kdybyste měl vypíchnout nějaký jeden prvek, který se vám líbí úplně nejvíce, o co by šlo?
„Myslím si, že to, co jste zmínil, ta celá podnož, že reaguje na ten kontext, na každou stranu specificky je velmi důležité. Tou podnoží myslím samotný sál jídelny, který je celý prosklený a přímo navazuje na prostor ulice. To je důležitá část. Hned za rohem se chová jinak, protože reaguje na to, že je tady takové široké amfiteátrové schodiště, kde se může dít i jiná činnost, než jenom přístup do toho horního patra. Může to být jako dočasné hlediště. Za domem směrem k tomu sportovišti to reaguje zase úplně jiným způsobem. Tato flexibilita a nějaká citlivost podnože k tomu bezprostřednímu okolí mi přijde na tom domě nejzajímavější.“
Iniciační nosiče energie
Ondřej Hofmeister, projektil architekti
„Jsem spokojený. Musím říct, že když jsem sem přijel, tak jsem tady viděl plochu plnou dětí, jak na tom skáčou. To byl jeden z cílů, aby děti stavbu vzaly za své a aby ji používaly. To si myslím, že se splnilo. I vevnitř jak to bylo vymyšlené, tak to funguje. Myslím si, že je to skvělé a je to pro nás velká odměna. Jsou tady nějaké detaily, které bych si představoval, že budou maličko jiné, ale to je vždycky tak. Každý barák je jako dítě. I na svých dětech máte nějaké mouchy, které si říkáte, že by mohly být jiné. V globálu je ale milujete a myslím, že tuto stavbu také budeme milovat. Doufám, že stejně na tom budou i místní děti.“
Může být tato stavba nějakým vzorem pro to, jak budou v budoucnosti budovy vypadat?
„Přemýšlíme o budoucnosti. Když přemýšlíte o přítomnosti, tak jste mrtvý. Určitě jsme se hodně zabývali tím, co se tady bude dít za deset nebo za dvacet let. Celé to horní patro je vymyšlené tak, že se dá v uvozovkách přebourat. Dneska je projekt takový, který odpovídá současným požadavkům města, ale za dvacet let požadavky budou jiné. Může se stát, že tady nebude DDM, ale bude tady nějaký jiný provoz. Tomu jsme se snažili přizpůsobit konstrukci. Myslím si, že tyto nové domy by mohly fungovat jako iniciační nosiče energie. Řekne se pak, že je tady něco nového. Tamta budova je ošklivá, tak pojďme s tím něco dělat. My jsme se v té soutěžili snažili nedívat jen na dům, ale vlastně na to celé okolí. To město totiž netvoří pouze domy, ale i oblasti mezi nimi. Byli bychom hrozně rádi, kdyby se nám podařilo zrealizovat to, co jsme si tady vysnili před těmi pěti lety. Řekli jsme si, že naproti bude hřiště a že celá plocha kolem domů bude určena pro děti. To by bylo super, ale je to běh na dlouhou trať. To zas bude trvat pět nebo deset let, než se to zrealizuje.“
Slavnostního otevření se zúčastnil i kuchař Jiří Babica. Jak se mu nová budova zalíbila?
Jiří Babica, kuchař
„Jsem nadšený, vypadá to tady úplně úžasně, personál je fantastický. Myslím si, že děti tady budou skákat radostí. Já jsem to v podstatě zažil už v osmdesátých letech, kdy jsem s basketem jezdil na reciproční zájezdy, spali jsme většinou takto po školách. Víc takových věcí víc. Já bych to přál všem školám, aby toto zažili, protože sem se ty děti budou prostě těšit.“
Co jste si připravil k jídlu?
„Když jdu na nějakou takovouto akci, tak mám takové elektrické pánve a na nich se v podstatě nedá dělat nic jiného než asijská kuchyně. Se synem tady jedeme na pěti pánvích různé recepty, co jsem kde viděl, předělal atak dále – třeba na arašídové, kokosové omáčce. To mě baví, to je prostě paráda.“
Jaké máte vztah k Mnichovu Hradiště popřípadě k Českému ráji?
„Musím říct, že až na poslední dobu jsem sem moc necestoval. Poslední dobou jsem tady ale získal spoustu kamarádů, takže sem jezdím docela často a musím říct, že je to jedna z nejhezčích oblastí v Česku. Tady je tolik možností, tolik krásných míst a lidi jsou tady úplně fantastičtí.“
I do budoucna hodlá město prosazovat živé zelené střechy, jako tomu je u nového komunitního centra. Chce ale i efektivněji nakládat s dešťovou vodou. Nového řešení se například dočká Masarykovo náměstí, ve kterém bude voda svedena ke stromořadím. Ekologie a udržitelnost jsou zkrátka témata, která Mnichovo Hradiště zajímají.
Také by vás mohlo zajímat:
Zdroj: Tývka.cz
